Modenský magnet

Publikováno 8.1.2013 | Petr Volf

Mapa

Stát/země

Druh stavby

Rok realizace

Architekt/i

Související příspěvky
8.1.2013 |Galerie

Modenský magnet

V severoitalské Modeně, kde bylo v roce 2012 otevřeno Museo Casa Enzo Ferrari, dochází k jakési menší variantě „Bilbao efektu“.

Je to jev, kdy pouhá jedna stavba – v případě baskického Bilbaa šlo o budovu Guggenheimova muzea od Franka Gehryho − může zásadně změnit charakter města, zvýšit jeho atraktivitu, přilákat zájem světa. V Modeně se nyní něco takového děje, i když ne v takovém měřítku: onen efekt se týká především občanů České republiky, kteří se chtějí na vlastní oči přesvědčit, jak vypadá budova navržená Janem Kaplickým, aniž musí do Anglie. Zatímco jeho vítězný návrh Národní knihovny zůstal jenom v podobě modelu, v Modeně se podařilo muzeum dotáhnout až do finále, navzdory tomu, že se Kaplický realizační fáze nedožil.

Otevřená ruka

Museo Casa Enzo Ferrari nevznikalo snadno. Než do něj mohli vstoupit první návštěvníci, uplynulo skoro osm let. Soutěž na jeho návrh byla vypsána 8. července 2004 a tým Future Systems, v jehož čele Jan Kaplický od roku 1979 stál, v ní zvítězil nad dalšími šesti týmy (Francois Cofino, Švýcarsko; Sauerbruch Hutton, Německo; Mathia Klotz, Chile; Massio Iosa Ghini, Itálie; Cino Zucchi Architects, Itálie). Jury se líbila symbolická koncepce „otevřené ruky“ založená na tom, že nová část muzea se vztahuje k původní, jako by ji chtěla chránit. Rodný dům a dílna Enza Ferrariho je účelná pravoúhlá stavba na půdorysu ve tvaru písmene L, kdežto galerie dostala futuristickou formu: prosklené průčelí se podobá masce automobilu a žlutá střecha zase evokuje kryt motoru. Obě budovy jsou stejně vysoké, mají vrchol ve dvanáctimetrové výšce, čímž je vyjádřena kontinuita, rovnocenný vztah vůči minulosti a současnosti, protože spolu bezprostředně souvisí.

Stavby se ujal Morgante

Základní kámen byl položen až 20. dubna 2009, tedy více než tři měsíce po smrti Jana Kaplického (14. ledna 2009). Dotažení stavby do podoby, která bude co nejvíce odpovídat prvotním skicám, se ujal architekt Andrea Morgante, který pracoval ve Future Systems od roku 2001, kdy mu ještě nebylo třicet. V březnu 2012 – tři roky po zahájení stavebních prací – bylo muzeum slavnostně otevřeno. Kdo znal tuto budovu z vizualizací a pak ji viděl ve skutečnosti, dojde s velkou pravděpodobností k poznatku, že Museo Casa Enzo Ferrari patří k těm architekturám, které ve skutečnosti vypadají ještě působivěji než na fotografiích. Určujícím prvkem nové budovy se stala dvojitě zakřivená hliníková střecha (3300 m²), z níž se ve dvou řadách zdvihá pětice „světlíků“: jednak přivádějí denní světlo, jednak jimi lze přirozeně větrat. Při pohledech z boku nebo zezadu se zvýrazňuje organický charakter stavby, ztrácí technicistní výraz a stává se otevřenou krajinou s písečnými přesypy. Střecha, největší svého druhu, vznikala ve spolupráci s lodními inženýry (jako třeba novinářská tribuna londýnského Lord´s Cricket Club, za niž dostal Future Systems v roce 1999 Stirlingovu cenu) a je dokonale hladká, což přináší splývavost typickou pro automobilové karoserie.

Stejně sofistikovaná je zakřivená skleněná fasáda, která ustupuje v úhlu dvanácti a půl stupně. Každá její část je zajištěna pomocí předpjatých ocelových kabelů schopných odolat tlaku čtyřiceti tun. Během letních měsíců jsou prosklené průčelí i střešní otvory ovládány pomocí tepelných čidel, která umožňují výměnu vzduchu. K nízké energetické bilanci stavby výrazně přispívá skutečnost, že padesát procent jejího vnitřního objemu je zahloubeno pod úroveň terénu. K vytápění či chlazení se využívá geotermální energie (jde o prvenství svého druhu v Itálii), fotovoltaické panely, instalované v protihlukových stěnách vedle železničních tratí, slouží ke generování elektřiny pro výstavní prostory.

Ve vstupní části galerie je kavárna, pokladna a prodejna suvenýrů. Každý ze dvou desítek vystavených automobilů je umístěn v suterénu na soklech vysokých pětačtyřicet centimetrů, díky čemuž získávají status uměleckého objektu. Sestupuje se k nim zleva po lehce nakloněné rampě, po ukončení prohlídky se vystupuje nahoru po schodišti děleném na dvě části, které pojal Kaplický v „hollywoodském stylu“, s nízkými, zato velmi hlubokými stupni. Celá galerie je bělostná, podlahy i stěny do sebe plynule přecházejí. Kolem jejího obvodu se vine prosklená schránka s doplňkovými informačními materiály, jako jsou ukázky z dobového tisku, a s různými technickými údaji. Strop je pokryt pásovou polopropustnou fólií, jejíž jednotlivé části jsou od sebe odděleny „rozparky“ sloužícími k výměně vzduchu. Divák se má cítit, jako by měl nad hlavou polstrovanou střechu auta. Sám rodný dům Ferrariho, k němuž se futuristická galerie vztahuje, byl postaven v roce 1830. Expozici vytvořil Andrea Morgante (tuto část již Jan Kaplický neřešil) a dal jí podobu rozsáhlé vertikální knihy. Morgante je milovník bílé barvy a různě vysoké panely za sebou řadil jako stránky monografické publikace, která postupně navozuje pocit až fantaskní krajiny. V původně obytné části je zachována kancelář, kde Ferrari pracoval, přemýšlel, úřadoval a jednal se svými klienty.

Muzeum patří k těm vzácným stavbám, jež v lidech vyvolávají příjemné pocity a všední den dokážou přeměnit ve svátek. Architektura opravdu může mít ve svých nejlepších okamžicích takovou schopnost. Modena získala magnet, kvůli němuž stojí za to se ve městě, které má necelých dvě stě tisíc obyvatel, zastavit.

Vizitka stavby

Název: Museo Casa Enzo Ferrari
Užitná plocha: 5200 m2
Web: www.museocasaenzoferrari.it
Investor: Fondazione Casa Natale Enzo Ferrari
Adresa: via Paolo Ferrari 85, Modena, Italy
Návrh: 2004
Dokončení: 2012
Pozemek: 10,600 m²
Podlahová plocha: 5,200 m²
Náklady: 14 200 000 EUR
Architekt: Jan Kaplický (Future Systems)
Projekt: Andrea Morgante
Soutěžní tým: Jan Kaplický, Andrea Morgante, Liz Middleton, Federico Celoni
Projektový tým: Andrea Morgante, Søren Aagaard, Oriana Cremella, Chris Geneste, Cristina Greco, Clancy Meyers, Liz, Middleton, Itai Palti, Maria Persichella, Filippo Previtali, Daria Trovato
Art Director (2009−2012): Andrea Morgante (Shiro Studio)
Návrh výstavní galerie: Jan Kaplický (Future Systems), Andrea Morgante (Shiro Studio)
Návrh expozice rodného domu Enza Ferrariho: Andrea Morgante (Shiro Studio)





Nejnovější příspěvky v této kategorii

13.6.2014 | Veronika Veselá

Horská bouda v Dobřemělicích

11.6.2014 | redakce ex-centric

Statenický Mlýn

9.6.2014 | Veronika Veselá

Národní hřebčín v Kildare