Mezinárodní konference v Barceloně

Související příspěvky
Termín: 20. - 22.6.2012
Mezinárodní konference Association of Collegiate Schools of Architecture (ASCA) pořádá setkání, na kterých jsou diskutována témata spojená se současnými klíčovými otázkami, které mají vztah k architektonickému školství.

Mezinárodní konference Association of Collegiate Schools of Architecture (ASCA) pořádaná v Barceloně

Mottem letošního ročníku bylo: „Změna: architektura, vzdělání, praxe“, tedy téma směřující k otázkám, nakolik může vzdělání (či přímo školní projekty) ovlivňovat praxi a obráceně, nakolik praxe může či má ovlivňovat akademické otázky? Konference byla rozprostřena do tří dnů, kdy každému dnu dominovala přednáška klíčové osobnosti. V prvním dnu se této role zhostil Bjarke Ingels z dánské architektonické kanceláře BIG, který představil několik svých projektů, na jejichž prezentaci popsal přístup k návrhu, analýzu úkolu a v neposlední řadě strategii, jak ideu prosadit. Druhému dni dominovala diskuze s Mohsenem Mostafavim, děkanem Harvard Graduate School of Design. Třetí, závěrečná, přednáška představila španělskou osobnost Joana Busquetse z BAU – Barcelona Arquitectura i Urbanisme SL, který představil Barcelonu v nečekaných kontextech.

20. 6. 2012

blok CITIES I, který moderoval Jeffrey Johnson z Columbia University

Hodnotou příspěvků je, že ukazují, jak i relativně malé, kulturně založené zásahy můžou vytvořit rámec pro modely účasti na rozvíjení městské čtvrti, v měřítku jednotlivých míst. Tato strategie územního plánování se opírá o konstrukci síťových systémů, které s použitím malých zásahů a instrukcí, spíše než tradičními přístupy k plánování, ukazuje, jak je možno zdola posílit vlastní identitu místa a potažmo obyvatel města.

James Fowler Eckler, Jr., z Marywood University ve svém příspěvku The Unplanned City: Preserving Place Through Urban Making představil na projektu městského bloku v Cincinnati, jak skrze analýzu místních vztahů (v blízkém okolí) a malé urbánní intervence – tvorba malého náměstí (v kontextu mřížky, bez náměstí) – je podporován a iniciován městský život.

Mostafa R. A. Khalifa a Maria F. Ottone z University of Camerino v Itálii ve svém příspěvku Changing Poverty Pockets in Metropolitans ukázali strategii, jak je možné měnit chudé oblasti (čtvrti, okrsky) při zachování stejné hustoty. Většinou jednopodlažní zástavba je navýšena v určitých místech na dvě patra, vzniklý prostor (ulice a parky) je využit pro tvorbu kvalitních městských prostor, které tak zlepšují kvalitu života v centrálních částech metropolí. Inspirací projektu byla Haussmannova přestavba Paříže.

Zhongjie Lin z University of North Carolina at Charlotte v příspěvku Constructing Utopias: China´s Emerging Eco-city Movement představil projekt ekologických vesnic a měst (Huangbaiyu Eco-village – William McDonought, Německé město od architekta Speera nebo Eco-city v Šanghaji od Arup). Koncepty všech těchto měst či vesnic jsou postaveny na zmírnění dopravy (Eco-city v Šanghaji) a minimalizaci měřitelných stop sídel, jako jsou energetická poptávka, vlastní energetická stopa, podpora bioenergie, minimalizace přesunu energií a využití v místě, eliminace odpadu a minimalizace uhlíkové stopy. Jinou stránkou jsou kvality urbánních prostředí, o kterých nebyla řeč a o kterých je z předvedené prezentace možno pochybovat. Je to zcela jiný přístup k tvorbě měst, který není dle mého názoru dlouhodobě udržitelný, ostatně o některých městech z prezentace se můžete dočíst jako o městech duchů již dnes.

Závěrečný příspěvek bloku High-Performance Cities or Buildings přednesl Seung K. Ra z Oklahoma State University, byl příspěvkem o městech a stavbách v dobách růstu (v čínských poměrech masivního růstu), které se však míjí s naší každodenní realitou. Realita čínských měst je možná jiná, ale i z Číny přicházejí zprávy o městech bez obyvatel a o pustinách atd. Příspěvek postavený na datech a graficky přitažlivé prezentaci pro mě postrádal kritický odstup od předkládaných tezí. Byla v něm víra v neustálý růst, který nedokážu přijmout a jsem k němu skeptický. Připouštím, že každý žijeme v jiné realitě a můj subjektivní pohled na danou prezentaci byl rozpačitý – utopická vize bez lidského měřítka.

blok CIVIL ENGAGEMENT I: DIRECT ACTIVISM, který moderovala Katrin Golda-Pongratz z Clemson University/Universitat Pompeu Fabra a Murray Fraser z University College London

Magda Mostafa z American University in Cairo ve svém příspěvku From Freedom of Expression to Expressin of Freedom: Responding to Socio-Political Change in the Classroom představila projekt Pavilon vítězství v Káhiře. Přednáška začala krátkým filmem oslavujícím revoluci v Egyptě. Autorka poté představila na několika málo obrázcích projekty studentů. Celkově přednáška vyzněla až příliš politicky, o architektuře či architektonickém myšlení se posluchač neměl možnost mnoho dozvědět.

Marwan Ghandour z Iowa State University v příspěvku The Architect Citizen: The Nature of Civil Engagement in Postwar Reconstruction Projects in Lebanon představil tři projekty v centrálních částech Bejrútu. Místa, která byla zničena v důsledku občanské války, izraelského bombardování a bojů mezi libanonskou armádou a hnutím Fatah. Dřívější struktury (rostlé urbanismy) nahradila nová výstavba sponzorovaná mimo jiné i hnutím Hizballáh. Představené návrhy reprezentovaly přístup, který zcela popírá představený kontext, rostlé struktury - malých měřítek. Nově navržené objekty představují vysoké bytové domy uniformního typu, které můžete potkat stejně dobře i ve středoevropském kontextu.  Pro autora byl zcela zřejmě nejdůležitější sociální kontext vzniku nového moderního bydlení.  

Sally Harrison z Temple University přednesla příspěvek Trans-activism in Design: A Case Study představující workshop, jehož cílem byl vznik „vesničky umění a humanity“ v upadající městské čtvrti. Autorka předvedla tři strategie, jak pracovat s komunitami: 1. Re-aktivní praxe (poháněn potřebami klienta – pracuje se v jasném časovém rámci – projekt je přesně na něco zaměřený – vytváří jasné výsledky), 2. Pro-aktivní praxe (poháněn designérem/výzkumníkem – rámcem jsou místní otázky – vytváří události – provokuje veřejný dialog) a 3. Trans-aktivní praxe (je tvořeno ekologií místa – je časově intenzivní a více definuje místo – zapojují se různé strany – generuje více výsledků). Součástí prezentace bylo také detailní představení časového rozvrhu workshopů a vlastních strategií. Vzhledem k situaci v naší zemi, byl tento příspěvek mimořádně podnětný, odkazující ke strategiím komunitního plánování.

Poslední přednáškou dne byla prezentace Bjerke Ingelse z dánské architektonické kanceláře BIG. Autor, který přednášel na mnohých amerických školách a který patří mezi architektonické celebrity, přednesl přednášku představující několik projektů představujících vlastní architektonické uvažování, jež se dá popsat jako metoda zkoumající všechny možnosti a varianty. Metoda generování nekonečného množství řešení, které odhalují potenciál místa i zadání, je v jeho podání úspěšná. Tuto zjevně úspěšnou metodu autor ironicky glosuje a přikládá příběhy dokazující nezdary v prosazování svých vizí. Bjerke Ingels je odchovancem Rema Koolhaase a v mnoha ohledech nezapře svého učitele, i když rukopis obou pánů je již dávno rozdílný. V kontextu prvního dne představovala přednáška zcela jiný přístup k architektonické tvorbě byť analytický, přesto hravý, zaměřený více na vizuální stránku návrhu, než bylo běžné u představených prezentací prvního dne.

21. 6. 2012

blok CITIES II, který moderoval Jeffrey Johnson z Columbia University

Amy Murphy z University of Southern California v referátu Apocaliptic Desire and Our Urban Imagination se zaměřila na vizuální podobu Apokalypsy v současné kultuře (především filmy, manga) a tuto vizuální stránku konfrontovala s realitou v New Orleans po zatopení města. Prezentace byla prošpikována mnoha citáty (Paul Valery: „Problém dnešní doby je, že budoucnost už není, co bývala.“ Gary Gerrard: „Apokalyptický příběh na krizi reaguje, ale také ji produkuje.“) ironicky popisující náš vztah ke katastrofickým vizím. Je zřejmé, že v americkém kulturním kontextu je tento druh vizualizace budoucnosti doma a evropská tradice si možná vystačí s novozákonní knihou Zjevení svatého Jana a s texty či jinými projevy z ní odvozenými. Autorka však svůj referát vztahovala i k problémům architektury a urbanismu, především pak k obnově města New Orleans. Obnova probíhá na mnoha úrovních. Jednou z metod, které autorka doporučovala, je komunitní plánování s intenzivní komunikací uvnitř skupin obyvatel, jako inspirační zdroj uvedla projekt A. Araveny/Arup/E. Tironi, Collectively-Informed Public Space in Concepción, Chile. Konec přednášky zakončila citátem Arnolda J. Toynbee: „Civilizace spáchá sebevraždu, nebude zabita.“

Philip Speranza z University of Oregon přednesl přednášku Cities from the Bottom-Up: 22@ Planning, Small-Scale Cultural Interventions as Connectivity o projektu zaměřeném na Barcelonu. Tak jak již v některých předchozích příspěvcích se projekt snažil ověřit metodu malých lokálních intervencí, které mohou stimulovat změny v globálním měřítku. Pokud selže malá intervence, nejsou tímto kolapsem zasaženy okolní části a lze snadno reagovat na rozdíl od rozsáhlých projektů na měnící situaci ve velkém měřítku a u nichž nelze počítat s odstraněním – zanášejí do struktury města trvalé změny. Projekt se snažil reagovat a vzít v potaz lokální energie – kvality – identitu.

Paulo Providência z FCT Universidade de Coimbra přednesl příspěvek Urban Mapping as a Visual Rhetorical Tool for Design Teaching Change věnující se problematice urbanistických analýz.

Posledním příspěvkem tohoto bloku byl příspěvek Nicoline Loeper a Matthiase Otta z Saxion University Urban Nomads. Příspěvek byl strukturován jako představení bakalářského programu výše uvedené univerzity. Na začátku byl popsán historický kontext: Holandsko jako země staletí přetvářející krajinu, jako společnost zvyklá vzdorovat živlům, jako ideální místo ke studiu. Program zaměřený na potenciály dynamického vývoje „s cílem vytvořit flexibilní řešení (pomocí designu): strategie pro práci s měnícími se okolnostmi“.

blok OPEN II, který moderovali Jorge García de la Cámara z Barcelona Institute of Architecture a Elie Haddad z Lebanese-American University

Valerian Miranda z Texas A&M Univesity v příspěvku Architectural Education & Practice: Quo Vadis se zamýšlel nad problémy architektonického školství. To, že absolventi amerických škol architektury mají nejvyšší míru nezaměstnanosti ze všech vysokoškolských oborů, je smutná, leč reálná pravda. Připomněl slova Billa Caudilla, který v 70. letech pronesl rouhavou poznámku: Tvrdím, že pokud to jsou ostatní odborníci, kteří přispěli k vytvoření fenoménu architektury, pak by to měli být oni, kteří jsou nazýváni architekty. Dále srovnával zcela odlišné přístupy k výuce budoucích lékařů a právníků. Zatímco absolventi medicíny jsou v kontaktu s praxí ve fakultních nemocnicích a počty studentů, kteří jsou takto připravování na budoucí povolání, jsou značně vysoké, u studentů práv není běžná praxe, že by byli v tak hojném počtu přítomni v soudních síních. Je možné, aby se z těchto modelů poučilo architektonické školství? Závěrem zazněla výzva či otázka, zdali v době, kdy se nejvíce cení inovace a kreativita, není čas obětovat posvátné akademické krávy ve prospěch šance na lepší budoucnost?

Magda Bernaus a Suzanne Strum z CIEE Barcelona Study Center přednesly příspěvek Design Abroad: Constructing Relationships o programu pro americké studenty v Barceloně, který je zaměřen na pochopení kulturního a společenského prostředí, jakožto východiska architektonického návrhu. V zahraničí studovalo v akademickém roce zhruba 270 tisíc studentů a Španělsko je třetí nejoblíbenější zemí po Velké Británii a Itálii s počtem přijatých studentů dosahující počtů cca 25 tisíc, dá se očekávat, že studentů architektury bylo poměrně malé procento. Pro mnoho studentů je opravdu velký šok žít ve městě, jako je Barcelona. Často to je větší šok než zkušenost z jinými kulturními hodnotami. Celý popis programu se soustředil na představení možností amerických studentů, jakož i na problémy, které u těchto programů mohou vznikat – uzavřené komunity na rozdíl od evropského programu Erasmus.

Maria Candela Suarez a Joana Carvalho z Universidade da Beira Interior přednesly příspěvek Partnership as a Pedagogical Strategy in Architectural Design III-UBI o možné proměně výukových metod na základě měnících se požadavků a výzev směřujících z praxe. Otázky se točily kolem role pedagoga ve vztahu ke studentovi, který je často v jejich pohledu nastaven klasicky. Je možné dosáhnout proměnou těchto rolí, do formy partnerství, nové výukové metody? A co by nám tyto nové metody mohly přinést? Je možné zavést do vztahu škola – praxe vzorec, který umožňuje efektivní spolupráci s institucemi či iniciátory vně akademický svět?

Alex Maclaren z University of Edinburgh přednesl příspěvek Teambuild UK: New Formats for Delivery of Learning in Construction zaměřený na výuku mladých stavebních odborníků z různých oborů stavitelství a architektury. Každoročně probíhající soutěže různých týmů jsou dotovány a sledovány mnohými sponzory, dochází tím k blízké interakci mezi vzděláváním a praxí.

blok CIVIL ENGAGEMENT III: SUSTAINABLE NEIGHBORHOODS, který moderovali Katrin Golda-Pongratz z Clemson University/Universitat Pompeu Fabra a Murray Fraser z University College London

Peter Zweig z University of Houston přednesl příspěvek Innovative Change in the Architectural, Economic + Cultural Landscape of Metro-Manila. Představil v něm vládou dotovaný projekt sociálního bydlení na Filipínách. Tento projekt se nachází v oblasti Meztro-Manila a týká se zhruba 500 tisíc obyvatel, které chce vláda přesídlit z nevhodných oblastí u železnice a vody, které jsou vystavěny nelegálně. Koncepce počítá s tím, že každá rodina dostane 10 kuřat, které jí poskytnou obživu, možnost výdělku a v neposlední řadě umožní nelegálním obyvatelům nalézt jasné místo ve společnosti. Projekt využívá zelené technologie, topografii terénu k vytváření retenčních nádrží a umožňuje využití pasivních solárních systémů. 

Phoebe Crisman z University of Virginia představila příspěvek The Paradise Creek Eco Park: A Collaborative Model of Academic Civic Engagement, ukazující vznik projektu jako interdisciplinárního studia a práci s komunitními partnery. Cílem takovéto metody práce je, spíše než akademická úloha zaměřená na přesný cíl, schopnost identifikovat příležitosti daného prostředí a ty následně přetvořit do udržitelného projektu. Tento druh aktivit očekává od autora jistou dávku občanské angažovanosti, který se však může stát inspirací pro studenty. Projekt Ecoparku se zaměřuje na vytvoření místa, které zvyšují pocit pohody místní komunity a zároveň definuje jeho ekonomickou životaschopnost. Projekt se zaměřuje na výstavbu dětských hřišť, výsadbu zeleně a tvorbu udržitelného ekosystému.

Christine Mondor z Carnegie Mellon University přednesla příspěvek The Race is Really the Prize: Designing Community Capacity in Eco Districts, který byl kritickou reflexí vývoje urbanismu. Mnoho let se vývoj zaměřil na technologie podmiňující fungování urbánních prostor a slova efektivita, čistota, racionalita zdomácněla ve slovníků městských plánovačů a ve světle těchto posunů se jaksi ztrácí problémy místních komunit, které jsou s urbánním prostředím, především s jeho fungováním, neoddělitelně spjaty. Pokud bychom měli posuzovat rozvoj v tomto poli, tak nejvíce progresivní komunity jsou ty, které znají a mají ověřeny své mechanismy rozhodování, znají právní a ekonomické souvislosti a v neposlední řadě rozumí kontinuitě prostředí a místní komunity. Příkladová studie, která byla prezentována, ukazuje práci s komunitou spojenou projektem Eco District.

Posledním blokem dne byla debata s Mohsenem Mostafavi, děkanem Harvard Graduate School of Design, moderovaná Marthou Thorne z IE University a Xavierem Costranem z Northeastren University. Debata neměla předem definované téma, ale vzhledem k tomu, že šlo o setkání akademických institucí, byla centrem debaty témata vážící se k architektonickému vzdělávání. Tak jako i v jiných prezentacích se i zde dostalo na vztah praxe a akademického prostředí, kde MM nepovažuje za vhodné, aby školy učily architekturu pouze skrze typologii, ale za podstatné, právě ve vztahu k praxi, považuje výuku organizačních schopností, které se vážou jak k interdisciplinárním přesahům, tak ke sféře veřejných či soukromých institucí či státní správy. Zazněla otázka na výuku interiéru, jakožto specializaci a jak takovéto studium hodnotí, či jej považuje za vhodné? MM zdůraznil že na Harvard GSD speciální obor věnující se designu nemají, i když se jím mnozí studenti po absolutoriu živí. Důvod, proč není výuka interiéru zařazena, je ten, že ji nepovažují za intelektuální činnost „… učíme přemýšlení a to je možné aplikovat v různých měřítcích“. Zazněla také otázka týkající se výuky, zdali preferuje tradiční způsob, či se kloní k výuce upřednostňující spolupráci i s jinými obory? MM: „Nedokáži si představit, že bychom dokázali učit nějakou „sumu“ vědomostí, které potřebuje architekt znát, tak neuvažujeme a pochybuji, že někdo takovou „sumu“ vědomostí zná… specializaci považuji za nutnou, zvláště pak při množství škol, ale právě z této specializace může vznikat plodná spolupráce obohacující celý sektor architektonického školství… je ovšem otázkou, jak hluboká má tato specializace být, což generuje otázky o struktuře studia.“ Zazněla také otázka týkající se délky studia a tendence zkracovat studium šestileté na pětileté. Na tento dotaz bylo odpovězeno tak, že mohou a jsou kvalitní pětileté studijní cykly, jakož jsou i špatné „… otázkou není délka, ale co studenti umí a jak je studium strukturované“. K posledním otázkám patřil dotaz na zásadní téma dnešní doby, které je v globálním světě snad i nejdůležitější, nicméně však všude akcentované „… v různých místech mají různé podmínky rozdílný vliv na globální témata a opačně. Míra závažnosti globálních problémů (urbanizace, sociální problémy…) je natolik rozdílná, že i vlastní hodnocení má rozdílné preference, co se na jedné straně může zdát jako zlepšení, v jiném pohledu se tak jevit nemusí…“

22. 6. 2012

blok GLOBALIZATION I: ENERGETIC STRATEGIES & ANALYTIC MODELS, který moderovali Hitosho Abe z University of Carolina, Los Angeles, Pascal Berger z University of Hong Kong Shanghai Study Center a Marc Schmidt z École Polytechnique Fédérale de Lausanne

Wendy W. Fok z University of Houston s příspěvkem Energy-(R)Evolution představil příkladové studie týkající se globálních metropolí (Hong Kong, Bangladéš, Šanghaj, Houston, Texas a Ontario), které zažívají rostoucí příliv nových obyvatel a tím i tlak na své energetické systémy. Jde o systémy pracující s decentralizací a přenosem energií na bázi informačních sítí.

Rania Ghosn z University of Michigan přednesl příspěvek Geographies of Energy. Popisuje, jak energetické toky proměňují nejenom města, ale celé oblasti a státy. Na příkladu Středního východu popisoval, jak energetické toky proměnily tradiční společnosti a formují, v 50. letech, nově vytvořené státy a hranice.

Kelly J. Hutzell z Carnegie Mellon University přednesl příspěvek Mapping Urbanism, který představuje interdisciplinární kurz zahrnující městský design, stejně tak jako vědění o historii a teorii designu. Města z celého světa, která ilustrují různé typologie – globální město (New York a Paříž), zmenšování měst (Detroit a Manchester), rostoucí město (Las Vegas a Doha) a megalopole (v USA je severovýchodní koridor a v Číně delta Perlové řeky) –, jsou zkoumána pomocí mezioborového rámce. Cílem kurzu je: za prvé, rozvíjet porozumění pro různorodé historické kontexty, kultury a životní prostředí, v druhém sledu vzdělává studenty, aby se z nich stali světoobčané, informovaní o složitých otázkách urbanismu. Kurz se snaží dosáhnout tím, že kultivuje kritické myšlení, řešení problémů a interdisciplinární přístup. Průzkum postupuje od základních smyslových a osobních postřehů přes tradiční mapování ve stylu Nolliho mapy Říma či diagramy Kevina Lynche, které poskytují základní instrumenty k pochopení struktury města. Další vrstvou jsou GIS údaje, Google Maps stejně jako údaje ze sítě.

Frances Hsu z Georgia Institute of Technology s příspěvkem Model Behavior: Architecture and the City in the Age of Post-Mechanization představil teoretický obraz reprezentovaný výzkumy Beatriz Columiny zkoumající Le Corbusiera a Adolfa Loose a jejich vztah k médiím nového času, jako jsou reklama a fotografie, stejně tak jako projekty Patricka Schumachera vytvářející globalizovaný styl Parametrismus za pomoci nástrojů animace, simulace a skriptování.

blok PRACTICE III: AT THE CONFLUENCE OF REPRESENTATION AND POLITICS, moderovaná Felipem Correaem z Harvadr University a Louisou Hutton z Sauerbruch Hutton

Norma Isa Figueroa z University of Texas at Austin přednesla příspěvek A Case of Mistaken Identity: Changes in the Perception of Female Architects in Puerto Rico o ženách architektkách. Historický exkurz věnující se osudům architektek, jejich realizace byly prezentovány minimálně.

Patrick Doan z Virginia Tech představil referát Lost in Translation: Searching for the Details in Contemporary Architectural Practice o analýze architektonického detailu ve stavbách mistrů: L. I. Kahn, T. Ando, P. Zumthor… a o nelehkém boji o detail (Koolhaasův komiks z S,M.L,XL) v dnešní době prefabrikace.

Richard Klopp z Vanier College University of Cambridge se představil s příspěvkem The Architect’s Visual Practices as a Source of Power, plným citátů meditujících nad vizuální stránkou architektonické praxe a její přesazích do jiných oborů.

blok GLOBALIZATION II: COGNITIVE SHIFTS, který moderovali Hitosho Abe z University of Carolina, Los Angeles, Pascal Berger z University of Hong Kong Shanghai Study Center a Marc Schmidt z École Polytechnique Fédérale de Lausanne

Srdjan Jovanovic Weiss z Temple University představil referát Architecture of the Third Way, historický exkurz představující jugoslávskou firmu Energoprojekt, která projektovala mnohé technologické stavby, ale také projekty nemocnic, hotelů a stadionů v tzv. třetích zemích, mezi něž se Jugoslávie řadila. O projekty této firmy, realizující stavby i v Nigérii, se v roce 2006 zajímal i Rem Koolhaas při své návštěvě Bělehradu.

Afsaneh Ardehali z University of Cincinnati prezentoval příspěvek Globalization: The New Mood-Consciousness of Architecture. Přemýšlel v něm o globálních tendencích a tlacích a o architekturách, které těmto tlakům dokážou vzdorovat – P. Zumthor Lázně ve Valsu.

Eduard Sancho Pou přednesl přednášku Soft Strategies, Seeking Intangible Concepts (Case Study Apple), popisující obchodní a prodejní strategie firmy Apple a dopad těchto analýz na nákupní typologii – typologii, která je v neustálé proměně, nikdy neukončená. Formulováním této strategie byl pověřen Ron Johnson (Stanford University, MBA z Harvardu), člověk řídící 16 let strategie prodeje řetězce levných supermarketů, vyrobil Americkou Zaru – Apple Store, jež se stala nejúspěšnější firmou maloobchodního prodeje, když překonala hranici 1 miliardy dolarů roční tržby.

Poslední přednáškou celého setkání byla prezentace španělského architekta Joana Busquetse z BAU – Barcelona Arquitectura i Urbanisme SL, kde hlavním tématem byla Barcelona. Úvodní slova se věnovala kontextu „Barcelona by chtěla být metropolí, ale na to nemáme dost obyvatel… pouze 2,7 milionu“. V kontextu evropského prostoru jsou za megapole považována pouze města Londýn a Paříž. Barcelona je obvykle vysvětlována na třech typech urbánních struktur: staré město, rozšíření města dle Cerdova návrhu, které je cca 10krát větší než staré město a okrajové části, především dále od moře zahrnující stará městečka a vesnice. Dle Joana Busquetse však existuje ještě čtvrtá struktura, která je tajná, nebo se o ní alespoň nemluví, jsou to struktury velmi malých domů, které označuje za squaty, čemuž odpovídá právní postavení jejich vzniku, ne vždy jsou legální (většinou). Duchem Barcelony, jak ji vnímají turisti a návštěvníci, je staré město a Cerdovo rozšíření, které dalo rozvoji města jasné limity: tvar bloku a výškový limit – 27 m. Další částí přednášky bylo představení vizí a tezí rozvoje Barcelony. Mezi zásadní problémy Barcelony patří především nižší kvalita bydlení v centrálních částech (v centru je mnoho neobydlených domů) a doprava. Tyto dva základní problémy jsou momentem, od kterého se odvíjí hledání řešení a vizí pro Barcelonu. Tvorba kvalitních parků a náměstí je jedna z priorit pro centrální polohy, od které si správa města slibuje, že bude zvýšena atraktivita centrálních částí. Systém řešení pracuje s malými oblastmi, které jsou řešeny vždy v rámci kontextu, nejde tedy o rozsáhlou studii parků a náměstí. Další tendencí rozvoje, reagující na dopravní zátěž, především částí dle Cerdova urbanistického plánu, je tvorba mikrocenter a obnova bloků, které mají být využity pro zkvalitnění bydlení a sociálních služeb v oblasti (z této ideje také vznikla knihovna a centrum od RCR Arquitectes). Celoměstským fenoménem je pláž, která hraje zásadní roli ve tvorbě atraktivního životního prostředí obyvatel Barcelony. Joan Busquets udělat také krátký exkurz k projektu na záchranu města Toleda, které se zachovalo jako z doby, kdy je zobrazil El Greco. Základní částí projektu bylo zmapování současného stavu, což znamenalo zaměření celého města (vznikla mapa připomínající Nolliho mapu Říma), které má 17 historických vrstev. Každý dům byl zaměřen (2000 malých domů) a zatříděn dle typologie. Dnes je město neatraktivní pro život, a proto se připravují projekty, jež mají usnadnit život dnešním lidem ve středověkém městě. Závěr přednášky byl určen velkému mistru Cerdovi „realita je lepší než Cerdův projekt, ale to je pochvala ne kritika“.

„Mnohá města mají problémy spojené s dnešním rozvojem, ale Barcelona má jednu velkou výhodu ochraňuje ji stále Ildefons Cerdà.“ (Joan Busquets)



Účastníci: Zdeněk Fránek, Radek Suchánek

tisk

Další cesty

19.2.2013 | Jiří Suchomel

Skandinávie 1

19.2.2013 | Klára Pučerová

Itálie, Benátky − Bienále architektury